Objektem v rámci výuky emoční stability nazýváme nějakou dobře definovanou část objektivní reality. Můžou to být věci, lidé, prostě cokoliv kolem nás nebo v nás.
Stav objektu je uspořádání vnitřních částí objektu a jeho poloha, rychlost a další parametry v jednom okamžiku. Pokud je možné popsat stav objektu X veličinami (fyzikálními, chemickými nebo jinými) Q1,Q2,Q3...Qn hodnoty x1, x2, ... xn těchto veličin lze považovat za souřadnice v n-rozměrném prostoru nazývaném fázový prostor. Každý bod fázového prostoru reprezentuje jeden stav objektu X. Hodnoty x1, x2, ... xn jsou složky stavového vektoru 
. Objekt X ve stavu je označován X(). S přesností definovanou veličinami Q1,Q2,Q3...Qn fázový prostor reprezentuje všechny možné stavy objektu X.
Kdykoli děláme nějakou práci, něco nám vadí nebo bychom rádi dosáhli nějakého cíle, podstata tohoto může být přesně popsána definováním části objektivní reality (takzvaného problémového objektu) a definováním dvou stavů (výchozího -nepříznivého a konečného - žádoucího) této části objektivní reality. Proto je problém obecně definován jako uspořádaná dvojice stavů nějakého objektu symbolicky X[,
] 
[X(), X()]. Vektor se nazývá výchozí stavový vektor, konečný stavový vektor, 
- (delta) vektor změny stavu. Ve fázovém prostoru objektu X je problém reprezentován dvojicí bodů s definovaným pořadím.
