Projekt v podstatě začal před mnoha lety, kdy mi bylo okolo dvaceti, a podařilo mi úspěšně projít vlastní psychospirituální krizí. Zažil jsem to, co zažívají miliony lidí po celém světě ve formě ataků různých psychických poruch a onemocnění - trvale extrémně špatnou náladu v řádech měsíců, poruchy spánku včetně hrůzných snů a obav vůbec jít spát, do extrému rostoucí úzkosti, strach, stres, nervozitu. Nabalující se problémy vedoucí postupně až ke kolapsu všech životních aktivit a schopností, vznik podivných neobvyklých vjemů typu halucinací a podobně. Tahle situace trvala mnoho měsíců s jednoznačně zhoršující se tendencí až do stavu, kdy jsem přestával zvládat i docela jednoduché činnosti. A to přesto, že jsem měl vynikající rodinné zázemí, dlouhodobě výborné výsledky ve vzdělání i dobré sociální schopnosti včetně úspěšných osobních vztahů. Ještě dodám, že jsem studoval matematiku a fyziku na vysoké škole a byl dost trénovaný v obecném a abstraktním myšlení.
V popsaném dosti kritickém stavu jsem hovořil se svými rodiči, a znovu jsem jim snažil popsat, co se děje, ty stovky problémů, které se na sebe nabalují. Proč zdravý, úspěšný, oblíbený 20-letý člověk bez vnějších příznaků umírá? Můj táta byl skvělý a velmi vzdělaný člověk, známý svým praktickým uvažováním a zdravým “selským” rozumem. Všechno si to bez komentáře poslechl a pak se mu podařilo vystihnout podstatu problému. Řekl: “Tohle všechno nejde vyřešit, ale jenom se Ti to zdá důležité”. To zní rozumně, říkal jsem si. Ještě jsem dostal polibek od mámy a napadlo mě tohle: “Co když je to ve skutečnosti tak, že libovolný problém, který neumím vyřešit, je důležitý jen zdánlivě?!”. Už jsem v minulých měsících zkoušel mnoho algoritmů myšlení, nic nefungovalo, ale tohle ano. Cokoliv - myšlenky, pocity, problémy, obavy, cokoliv se mi objevilo v hlavě a nebylo v danou chvíli řešitelné, jsem okamžitě (a správně) pochopil jako ve skutečnosti v danou chvíli bezvýznamné. Dost často tam byl známý “aha efekt” … “aha, tak tohle taky není ve skutečnosti důležité !”..."Ok, zase jsem se spletl!"... atd. Dělal jsem to 100% důsledně, úplně na všechno, navzdory mnoha zažitým (běžně používaným, ale nepřesným) názorům na to, co je a není důležité. A během pár dní jsem se začal cítit výrazně lépe, i když ještě doznívaly mnohé fyzické symptomy. Kdykoliv jsem cítil nějakou větší negativní emoci, stres, úzkost, strach a podobně, hned jsem věděl, že jsem se opět spletl - a pokládal za důležité něco, co ve skutečnosti důležité nebylo. Postupně tento algoritmus začal fungovat podvědomě. Spánek začal být skvělý jako nikdy předtím v životě. Dokončil jsem docela v pohodě studium vysoké školy a můj život byl od té doby výborný.
